NENÍ SOUČÁSTÍ VÝLETU JEDU LABE! Je tedy třeba si koupit vstupenku zvlášť.
Refektář hospitálu Kuks.
Název Les Goûts-réunis odkazuje k propojení francouzského a italského hudebního stylu v 18. století – v širším smyslu tohoto programu však poukazuje i na propojení barokní a soudobé hudby (Rameau, Couperin x Kalabis), barokních a moderních nástrojů (viola da gamba x moderní příčná flétna) a barokního a výrazového tance a předkládá svěží a inspirativní koexistování těchto kontrastních světů vedle sebe...
ÚČINKUJÍ:
Clara Nováková – flétna
Monika Knoblochová – cembalo
Mélusine de Pas – viola da gamba
Andrea Miltnerová – tanec
Jan Komárek – světelný design
ANDREA MILTNEROVÁ
Britská tanečnice a choreografka českého původu, která žije trvale v Praze. Narodila se v Londýně, kde vystudovala klasický i moderní tanec. Do Prahy přišla za souborem baletu Národního divadla. Spolupracuje jako performerka s řadou domácích a zahraničních tvůrců.
Její taneční sólové představení Tanec magnetické balerínky bylo vybráno mezinárodní komisí Aerowaves jako jedno z dvaceti prioritních představení z 438 přihlášených děl z celé Evropy na rok 2013 a bylo úspěšně uvedeno na mnoha festivalech po celém světě. Bylo také součástí projektu TANEC PRAHA 2013 v regionech a projektu Nová síť 2013.
Její sólový projekt Fractured se účastnil významných zahraničních festivalů jako například euro-scene Leipzig, Unidram v Postupimi, Korzo divadlo v Den Haagu. Zároveň byl součástí projektu TANEC PRAHA 2012 v regionech a projektu Nová síť 2012.
Hluboký zájem o barokní estetiku přivedl Andreu ke spolupráci na rekonstrukci barokních oper a k vlastním projektům, které vycházejí z analýzy pohybu a etnochoreologického výzkumu, což jsou například projekty: Barokní tělo odhaleno, Pentimento a Vertikální horizontála. Spolupracuje se soubory staré hudby Collegium 1704 (choreografie filmu Orfeo ed Euridice s Bejunem Mehtou a režie scény z opery v dokumentarním filmu BBC: Mozart in Prague: Rolando Villazon on Don Giovanni) a Collegium Marianum jako režisérka, choreografka a tanečnice. Tančila v barokních operách v Národním divadle v Praze, v barokním divadle v Českém Krumlově a na festivalech v Německu, Slovinsku a Maďarsku. Úzce spolupracovala se zesnulou francouzskou choreografkou Françoise Denieau, v jejíchž inscenacích účinkovala po celé Francii včetně Paříže (Opéra Comique) a Versailles (Opéra Royale), v Lucembursku, ve Švýcarsku (Lausanne), v Londýně (Barbican), v Moskvě (Bolshoi theatre), v Seoulu a v únoru 2019 pojede do New Yorku.
Loni Andrea vytvořila choreografii pro operu Arsilda, v produkci Collegia 1704, dirigent Václav Luks, režisér: David Radok. Po úspěšné premiéře v SND v Bratislavě se opera hrála v Lille, Lucembusku, Caen a Versailles a byla velmi oceněna kritikou (Divadelní ocenění sezony DOSKY: 5 cen).
Andrea pravidelně spolupracuje se světelným designérem a tvůrcem hudby JANEM KOMÁRKEM, který pracoval převážně v Kanadě, kde získal několik prestižních cen Dora Mavor Moore za nejlepší představení, režii, světelný design a hudbu. V České republice též získal mezinárodní porotou udělovanou cenu Tance Praha 2012 za nejlepší světelný design a také cenu Osobnost roku, udělovanou festivalem Next wave.
MÉLUSINE DE PAS
Francouzská hráčka na violu da gamba. Začala svou hudební dráhu ve sboru Pages de la Maîtrise du Centre de Musique Baroque de Versailles pod vedením Oliviera Schneebeliho. Po zkušenosti s hudbou francouzského „Grand Siècle“ pokračovala v Maîtrise de Notre-Dame de Paris pod vedením Nicole Corti a Lionel Sow. Témbr lehkého sopránu jí dovedl ke spolupráci s Hervé Niquetem (Le Concert Spirituel), Jean-Claudem Malgloirem či Bruno Boterfem (Ludus Modalis).
Paralelně se svým vokálním vzděláním studovala hru na violoncello, poté se zaměřila na violu da gamba. Byla přijata do třídy Christopha Coina na Conservatoire National Supérieur de Musique et de Danse de Paris a následně do třídy Philippa Pierlota na Conservatoire Royal de Bruxelles. Jako gambistka měla příležitost hrát v souborech Riccercar Consort či Collegium Marianum.
Zájem o dialog mezi kulturami ji vedl k iniciativě projektu v Sýrii (2007), jehož cílem bylo setkání orientální hudební tradice se starou evropskou hudbou. Ať už zpěvačka či gambistka se Mélusine účastní projektů, které propojují poučenou hudební interpretaci s divadlem. Spolupracuje se souborem Oneiroï (divadelní hry Métamorphos(é)es, Cabaret Baroque) nebo Compagnie Oghma (divadelní hra o životě Tobiase Huma). Mélusine de Pas je zakládající členkou souboru Lunaris, s nímž natočila CD s názvem Exode, působí také v souboru Motus Harmonicus.
MONIKA KNOBLOCHOVÁ
Česká cembalistka. Po absolvování Konzervatoře v Praze, studovala cembalo na Akademii múzických umění v Praze ve třídě Giedré Lukšaité-Mrázkové a formou konzultací u Zuzany Růžičkové a zároveň muzikologii na Karlově Univerzitě v Praze. V letech 1996–98 studovala na Dresdner Akademie für alte Musik u Johna Tolla a od roku 2000 na Hochschule für Musik v Kolíně nad Rýnem ve třídě Ketila Haugsanda, kde v roce 2002 obdržela závěrečný diplom. Tato studia si v tomtéž roce obohatila tříměsíčním pobytem na Královské konzervatoři v Den Haagu ve třídě Jacquesa Ogga. V roce 2005 završila svá studia absolutoriem Mistrovské třídy pod vedením Christine Schornsheim na Hochschule für Musik und Theater v Mnichově. V roce 2011 obhájila doktorát na Akademii múzických umění v Praze.
V roce 1999 získala Monika Knoblochová na mezinárodní soutěži Pražského jara 3. cenu a titul laureáta a Cenu Nadace Bohuslava Martinů za nejlepší provedení Koncertu pro cembalo a malý orchestr. V roce 2002 se stala držitelkou prestižní Davidoff Prix České republiky, v roce 2003 obdržela společně s Janou Semerádovou (barokní příčná flétna), 3. cenu a titul laureáta na „16. Grosser Förderpreiswettbewerb“ v Mnichově v kategorii historicky poučená interpretace staré hudby a v témž roce přidala ještě Cenu Společnosti Bohuslava Martinů na Mladém pódiu v Karlových Varech.
Její první CD pro společnost Supraphon se souborným dílem pro cembalo B. Martinů (2005) bylo oceněno mezinárodní kritikou – 4 Diapasons d’Or, 10 Jokers a CD měsíce časopisu Crescendo, Le Monde de la Musique. V roce 2006 nahrála spolu s violoncellistou P. Nouzovským Sonáty pro violu da gamba a cembalo J. S. Bacha pro společnost Cube Bohemia. U příležitosti recitálu na mezinárodním festivalu Pražské jaro vydala na jaře 2007, opět pro Cube Bohemia, CD Invence J. S. Bacha a J. Nováka. V roce 2009 realizovala 2CD s kompletní tvorbou pro cembalo J. Temla, které vyšlo ve vydavatelství Radioservis a v roce 2012 vydala u společnosti Supraphon Sonáty pro klavír s doprovodem flétny a violoncella L. Koželuha, které v interpretaci na dobové nástroje vyšly ve světové premiéře. V roce 2014 vydala u společnosti Radioservis CD s názvem Goethe v písních, zaměřené na písňový a klavírní odkaz V. J. Tomáška.
Pravidelně nahrává pro Český rozhlas jak skladby z oblasti staré hudby tak i soudobou tvorbu.
Monika Knoblochová pravidelně vystupuje jako sólistka i komorní hráčka doma i v zahraničí (Německo, Rakousko, Belgie, Francie, Polsko, Španělsko). Spolupracuje s celou řadou sólistů – Clara Nováková, Petr Nouzovský, Kamila Mazalová, Jana Semerádová (duo seraphim) ad., i souborů – Czech Ensemble Baroque, Musica Aeterna, Collegium 1704, Orchestr Berg, ad. Její rozmanitý repertoár sahá od autentické interpretace staré hudby přes klasiku až k soudobé hudbě. Od roku 2008 pořádá vlastní koncertní řadu Hudební salón Café crème, spočívající v nových, vynalézavých dramaturgiích propojujících hudbu starou i moderní, mluvené slovo, tanec a divadlo.
Od roku 2006 vede cembalovou třídu na Letní škole staré hudby v Holešově, od roku 2007 je vyučujícím cembala na Akademii staré hudby při Masarykově univerzitě v Brně a v letech 2011-2013 působila jako vyučující cembala také na Fakultě umění Ostravské univerzity. Od podzimu 2015 je vyučující cembala na HAMU v Praze.
CLARA NOVÁKOVÁ
Mezinárodně známá flétnistka. Narodila se v Brně v rodině hudebního skladatele Jana Nováka. Po delším pobytu v Dánsku a Itálii absolvovala studia na Vysoké hudební škole ve Stuttgartu u prof. Klause Schochowa a později na Conservatoire National Supérieur v Paříži u Michela Debosta, kde obdržela nejvyšší vyznamenání. Je laureátkou několika mezinárodních soutěží (Palmi, Ancona, Stresa) a nositelkou řady ocenění (Rotary-Preis Stuttgart, Pro Musicis Award ad.). V letech 1988 až 2006 působila jako 1. flétnistka Ensemble Orchestral de Paris, kromě toho vystupuje jako sólistka na nejvýznamnějších pódiích a festivalech – Salle Pleyel v Paříži, Carnegie Hall v New Yorku, City Hall Theater v Hong Kongu, Leo S. Bing Theater v Los Angeles, Auditorio Leon de Greiff v Bogotá, Festival Darmstadt ad., a spolupracuje s řadou komorních souborů, např. KammerEnsemble de Paris, Trio Salomé, Trio Nobis, Ensemble Arcema a Smash Ensemble Salamanca. Velmi se zasazuje i o soudobou hudbu, intenzivně spolupracuje s mnoha skladateli a byla jí věnována řada hudebních děl. Nahrává pro rozhlas i televizi v řadě evropských států, natáčela pro BNL France, EMI, Gallo Swizerland, FNAC France, Maguelone a MODE New York.
JAN KOMÁREK
Světelný designér. tudoval UMPRUM – obor propagační grafika. Pracoval jako elév v loutkovém Divadle DRAK v Hradci Králové. V osmdesátých letech emigroval do Francie. Založil loutkové divadlo MIMO theatre a jako loutkoherec a klaun hrál autorská představení. Poté v kanadském Torontu založil výtvarně-pohybové divadlo SOUND IMAGE THEATRE a získal několik prestižních cen Dora Mavor Moore, za nejlepší režii, světelný design a hudbu. Od roku 2001 žije v Praze, kde vytvořil mnoho autorských projektů: Prostory ve tmě, Memento mori, Stíny soch, Tanec papírových tanečnic (České muzeum hudby), DeRbrouk a Zločin a trest (pro soubor NANOHACH), Probouzení genia loci (Národní muzeum, Festival Next Wave),atd. Jan intenzivně spolupracuje s choreograkou a tanečnicí Andreou Miltnerovou (Tanec magnetické balerínky, Fractured, Tranzmutace) a jako světelný designer spolupracuje s mnoha choreografy a soubory. V rámci Institutu světelného designu pořádá příležitostně světelné workshopy. Mezi jeho poslední autorské projekty patří Kabaret Velázquez ( nominace na DNA-nejlepší počin v oblasti Nového divadla a zařazení do České taneční platfotmy 2018).
Jan také spolupracuje se skladatelem a hudebníkem Miro Tóthem a tvoří světelný design pro koncerty orchestru Berg.
