Cesta to nebyla snadná. Štěstí nám občas nepřálo, a tak jsme například byli nuceni změnit program hned první den festivalu a namísto plánované premiéry hry LK3P 2: Zelenavý ptáček zahrála naše vlajková loď, soubor Geisslers Hofcomoedianten, lesní erotickou němohru V borůvčí (a dočkali jsme se i nahých herců na jevišti)! Středa se vůbec nesla v duchu zahajování a otevírání.

Začala otevřením nové Galerie loutek Jiřího Nachlingera s expozicí Braunova socha loutkou a vernisáží festivalového rezidenčního projektu nazvaného Virtuální ctnosti a neřesti, pokračovala odhalením land-artové instalace Abbé Libanského Bibliotheca XVI., která čerpala ze symbolu buku obloženého knihami na mincích hraběte Šporka, a koncertem skupiny Capella Ornamentata, a vyvrcholila již zmíněným představením V borůvčí.

Ve čtvrtek jsme vyrazili do okolí Kuksu po stopách věčného národa! Okolo kukského mlýna jsme se vydali nejprve do nedalekých Vlčkovic v Podkrkonoší, kde Tomáš Podrazil ze Studia Damúza sehrál loutkové divadlo pro děti na golemovské téma a kulturoložka a historička Terezie Dubinová povyprávěla o židovské kultuře v období baroka. V údolí Bokouš pak Due di Kuckus, jehož součástí je i otec festivalu Stanislav Bohadlo, zazpívali na téma uprchlého drozda hraběte Šporka a putování završil koncert Jidiš ve třech na židovském hřbitově ve Velké Bukovině. Večer jsme pak strávili zase v Kuksu. Uznávaný hudebník Jaroslav Tůma předvedl v nově otevřeném Comoedien Hausu souboj cembala a klavichordu inspirovaný střetem Davida a Goliáše a den završilo dechberoucí akrobaticko-divadelní představení Lov na nádvoří hospitálu, v němž se představilo uskupení Bratři v tricku a Holektiv. 

V pátek se rozpoutal skutečný boj! Do kontrastu jsme proti Kuksu postavili nedalekou Žireč. Historik Jiří Havlík zde přednášel o jezuitech poté, co v místním kostele Sv. Anny zahrála Akademie staré hudby Brno jezuitské písně. Využila také jedinečnou barokní a nedávno zrestaurovanou zvonkohru. Aby bylo téma kontrastu dvojnásobné, hudbu dalšího církevního řádu - Milosrdných Bratří - zahrálo totéž uskupení i večer v kukském Kostele Nejsvětější Trojice. A nakonec nás čekala opera La Psiche v provedení Ensemble Damian, které se tradic tak úplně nedrželo. Nádvoří hospitálu na chvíli vypadalo jako plavecký bazén plný nafukovacích hraček a členové Ensemble Damian na něm poletovali v upnutých blyštivých oblečcích. 

Nejnabitější program nabídl víkend! Sobota částečně patřila barokní tanečnici Andree Miltnerové. Její žáci ráno předvedli, co se naučili na pětidenním workshopu, a ona sama večer zatančila působivý tanec života a smrti přímo v hrobce hraběte Šporka. Uskupení Vi.Tvor sehrálo v sobotu v místě bývalých kukských lázní u pramene němou inscenaci Lázně upomínající na šedesátá léta v Československu a také dětské loutkové představení Kde budeme bydlet?. V Comoedien Hausu se s využitím loutek Jiřího Nachlingera inspirovaných Braunovými trpaslíky hrála inscenace Přání na nitkách a duo Pro Arte Bohemica zase ukázalo ztacené hudební perly baroka. Geisslers Hofcomoedianten si zase střihli komedii Tři ženy a zamilovaný lovec čerpající se života a díla malíře Petra Brandla, který na Kuksu nějakou dobu pobýval. A večer zakončila balkánská divočina v podobě kapely Sarraf.

Neděli zahájilo loutkové dopoledne pro děti v Comoedien Hausu. Pak nás čekal třeba lítý souboj sopránu s tenorem v kostelní kapli nebo autorské čtení účastníků literárního workshopu Reného Nekudy. Neblahý osud nás stihl až navečer, když prudký déšť přerušil geisslerovskou inscenaci Láska ke třem pomerančům odehrávající se v bylinkové zahradě hospitálu. Představení se tak muselo dohrát ve festivalovém šapitó, kde na něj hned navázal druhý díl, slíbená (a nakonec na poslední den přesunutá) premiéra hry LK3P 2: Zelenavý ptáček. Pomyslnou třešničkou na dortu letošního ročníku byl pozdně večerní kostelní koncert skupiny Aftas y levadura přímo na objednávku festivalu.  

Letošní ročník byl jako vždy roztroušen po celém Kuksu. Hrálo se na nádvoří hospitálu i v jeho okolí, ve festivalových šapitó, v Comoedien Hausu, u Kukského lázeňského pramene a třeba i ve šporkovské hrobce; nemluvě o zmíněných výletech do Žirče, Vlčkovic, Velké Bukoviny a Bokouše. A kromě představení si mnoho nadšených diváků mohlo zkusit literární či taneční workshop, počíst si ve festivalovém zpravodaji vedeném studentkami z uskupení Pasquil nebo se tradičně osvěžit v našem baru tematicky nazvaném Bar Oko z ďůlku.

THEATRUM KUKS 2020 bylo ovšem také velkou generálkou nedávno odstartovaného projektu #novebaroko, který zaštiťuje spolupráci festivalu, divadelního souboru Geisslers Hofcomoedienaten, Galerii loutek Jiřího Nachlingera a kukské Rentzovo muzeum barokního tisku. A právě teď se naskytla jedinečná příležitost, jak zažít všechny zmíněné projekty najednou.

Byl to boj, ale dokázali jsme to. A za rok nás čeká jubilejní dvacátý ročník, tak si můžete v kalendáři poznačit datum od 25. do 29. srpna 2021!