Hanzlík: Musí přijít nějaký blázen…

Se skladatelem Tomášem Hanzlíkem o rekonstrukcích oper i šíření slávy moravského a českého baroka

Přesvědčivě a houževnatě dokazuje, že hudba českého a moravského baroka se vyrovná těm největším „blikajícím logům“, jež si hýčká německá a potažmo světová muzikologie. „Nevím, proč se pořád zhlížíme v něčem odjinud, když česká hudba v tomhle období jednoznačně dosáhla - stejně jako v architektuře - jednoho ze svých vrcholů,“ říká Tomáš Hanzlík.

Skladatel, muzikolog či umělecký šéf souboru Ensemble Damian a také jeden ze tří nominovaných v Cenách divadelní kritiky za hudbu roku. Tou je jeho hudba k opeře Římská Lukrécie, jež nadchla publikum v zářijovém týdnu Antické Štvanice v plenéru pod Hlávkovým mostem. A koncertněji podanou verzi mohli návštěvníci slyšet na slavnostním zahájení 20. ročníku festivalu Theatrum Kuks v srpnu 2021.

„Není jenom Bach a Händel a není jenom Dvořák a Smetana,“ připomínal Tomáš Hanzlík při tradičním Barokování, které publiku v Kuksu předhazuje zásadní osobnosti spjaté se zkoumáním či zprostředkováváním baroka. Z hodinového povídání s muzikologem a zakladatelem Theatra Kuks Stanislavem Bohadlem vznikl jeden z dílů skvělého podcastu Geisslers on Air.

„Od malička jsem barokem ohromenej…“ popisoval absolvent katedry muzikologie a hudební výchovy UP Olomouc usazený v Rentzově muzeu barokního tisku na břehu Labe. „Cítím tu úžas a ohromení i určitou hrdost nad tím, že to vytvořil člověk… Protože člověk dělá hodně divných věcí, ale tohle… české baroko je světový fenomén a tady ho máme v jedné z vrcholných podob,“ vyzdvihl Tomáš Hanzlík genia loci Kuksu, kde už odřídil řadu operních představení se svými „Damiány“ či právě ve spolupráci s Geisslers Hofcomoedianten.

„Pořád mě omračuje, jak je to osobitý, svébytný, prostrukturovaný a jak na to můžete nahlížet z různých úhlů pohledu,“ přemítal o ohromení barokem, které může přijít právě díky zážitku z architektury. „Nic o tom nevíte, najednou na to kouknete a je to prostě ohromující. Pak si o tom něco začnete číst, začnete to studovat…“ naznačil, jak se rodil jeho vztah k době baroka. „To je vlastně důvod, proč dělám tuhletu příšernou práci,“ usmíval se zakladatel souboru Ensemble Damian (1996) a později pak festivalu Baroko v Olomouci.

„Když koukáte na tu architekturu, vlezete do kostela, tak vidíte to neuvěřitelný divadlo: fresky, sochy, obrazy, tam je to jasný… Ale u hudby, která v 90 procentech leží někde ve skříni a je to rozpadající se papír, žádný bezprostřední zážitek nemáte…“ vysvětloval, proč je barokní hudba oproti ostatním formám v podstatě za otloukánka. „Takže musí přijít nějaký blázen, který to přepíše do moderní notace, sežene grant, najme na to soubor, který to dobře zahraje a ukáže to světu,“ prohlásil s úsměvem Tomáš Hanzlík.

„Myslím si, že stejná kvalita, jako je ve výtvarném umění či v architektuře, tak skrytá i v hudbě. Vzal jsem si jako úkol, že to chci lidem ukazovat,“ přibližoval. Proto také vymyslel a založil festival Baroko, na němž mimo jiné představuje rekonstrukce oper, vzniklých na základě autentických pramenů z bezprostředního okolí. Sám Hanzlík se s dalšími kolegy věnuje výzkumu barokní hudby na Moravě, prakticky prý „vytěžil“ tvorbu, která vznikala na dvoře olomouckého biskupa Wolfganga Hanibala Schrattenbacha. Pídil se v archivech po zachovaných operních materiálech a přemýšlel, jak je nejlépe předvést dnešnímu publiku. „Zachovala se vlastně jen libreta, tak vznikla fabulace, jak ty opery vlastně vypadaly,“ popisoval skladatel. Sám prý pro tvůrčí proces používá termín volná rekonstrukce.

„V naprosté většině se jedná o složení nové hudby na staré libreto, takže je to vlastně nová opera, kde se nějakým způsobem do toho snažím reinkarnovat tu starou hudbu,“ přibližoval. V rámci výzkumu hledal skladby, které vznikaly v okruhu lokálních skladatelů. Ti nezřídka působili při kúru v jednotlivých městech a také byli produktem výchovné činnosti řádu piaristů. Hanzlík zjistil, že se zachovaly spíše duchovní písně, než opery, většinou po těchto osvícených autorech a kantorech zbyly jen fragmenty. Ty však ve skladatelově pojetí znovu ožívají právě v rekonstrukcích oper. „Je to krásná hudba,“ vyzdvihl Hanzlík, který pak tyto úryvky přetaví do stylu, jemuž říká neobarokní minimalismus.

„Je to v detailu baroko, je přítomná barokní kadence, třeba s barokizující melodií, ale ve stopáži se to repetuje tak, jak to dělali Američani Steve Reich nebo Philip Glass,“ popsal skladatel a ještě přiblížil podstatu své kompoziční techniky: „Zacyklí se něco, co vypadá jako baroko a pak se to třeba vyvine dál, až to baroko plynule přestane připomínat a připomíná to - a to nechávám na posluchačích…!

Tomáš Hanzlík a Stanislav Bohadlo v podcastu Geisslers on Air dále mluví o:

- prvních rekonstruovaných operách pro soubor Ensemble Damian

- festivalu Baroko v Olomouci, který založil a je projevem jeho zájmu o autentickou interpretaci méně známé barokní hudby

- hudbě na dvoře olomouckého biskupa Schratenbacha či v Jaroměřicích, kde se v první polovině 18. století produkovala hudba na té nejvyšší úrovni

- dvou šlechticích a mecenáších umění Johannu Adamovi Questenbergovi a Františku Antonínu Šporkovi, kteří se, jak připomíná Stanislav Bohadlo, osobně znali

- meditativním vnímání hudby, kdy se minimalismus či mimoevropská a populární hudba poslouchají jiným způsobem, či šamanském úderu katarze

- skladateli Josefu Antonínu Štěpánovi, mimo jiné učiteli klavíru dětí Marie Terezie, který však měl nezanedbatelný vliv třeba na Wolfganga Amadea Mozarta

- osobním iniciačním „barokním“ zážitku ve Stavovském divadle

Všechny díly podcastu Geisslers on Air si můžete poslechnout zde >>>