Od pramene k řece

Na začátku byla voda, konkrétně tři prameny vyvěrající ze země na břehu Labe. „Kukská krajina je magická, ale bez vody by se umělecky nerozvinula,“ vyzdvihuje ředitelka festivalu THEATRUM KUKS Kateřina Bohadlová, proč je 21. ročník věnován právě vodě a kukským lázním. Od jejich založení uplynulo 330 let.

Když hrabě František Antonín Špork začal objevovat okolí zděděného hradišťského panství, dal nejprve roku 1690 vystavět osmiboký kostelík sv. Huberta ve (Starém) Plese. „Teprve o dva roky později se rozhodl využít silného pramene v labském údolí nedaleko Hradiště a pověstí o jeho léčivých účincích k plánování výstavby Lázní Kuks (Kuckus-Baad),“ vysvětluje propagátor baroka a Šporkova kukského odkazu Stanislav Bohadlo.

Hrabě tehdy požádal tři pražské univerzitní lékaře a královského fyzika, aby „léčivost“ vody prozkoumali. „Výsledkem rozboru složení, tedy žádných fiktivních ‚zázračných‘ účinků, jak to donekonečna stále opakují různí píáristé, byl seriózní nález na úrovni tehdejší mineralogie a empirické lékařské praxe,“ popisuje Bohadlo události, které stály na počátku proslulosti místa, jež se na začátku 18. století stalo kulturním centrem evropského významu. Špork dostal rukopis výsledků na pergamenu s pečetěmi všech čtyř učenců a následně vyšel popis kukského pramene německy i česky v roce 1696.

Starodávní KUKUS-Studnice, Nyní v nově vyzdvižený hradištský ŽIVÝ PRAMEN, jehožto Počátek, Příležitost, Starodávnost, hojitedlné Mineralie, Oučinlivost, Užitečnost a náležité užívání v nejmožnější krátkosti sepsaná jsou Od Karla Walentina Kyrchmejera z Rajchvic, Philosophiae a Medicinae Doktora.[1]

Místní obyvatelé se shodli, že prameny odnepaměti lákaly lidi z blízkého i dalekého okolí, a vedle svého zdání a zalíbení Lázeň sobě strojívali, a mnozí od rozličných nemocí uzdraveni bývali. A takový dobrý oučinky pak přitahovaly stále více zájemců o Kukusovou Studnici, jež leží v jednom nadmíru veselém háji nad řekou Labem proti polední straně a prejští se na třech místech, totiž od vejchodu, od půlnoci a od západu.

Počet lidí mířících do Kuksu narůstal a Špork nechal zaznít oba póly své povahy: na svou dobu silné sociální cítění a zároveň schopnosti dobrého a cílevědomého hospodáře.

Správce toho panství, dílem k rozmnožení panského důchodu, dílem z lásky křesťanské k chudým a k neduživým lidem ponejprv pohodlnou cestu skrz hájek vůkol studnice ležící dal prosekati, potom pak i taky lázeň s některými pokoji ku pohodlí přicházejících hostův dal vystavěti.

Díky spisu také víme, jak tehdy samotné lázně vypadaly. Prejštění tří pramenů dávalo velikou hojnost vody, scházející se do jedné kašny z kamene čverhranného pevně vystavené a pěkným klenutím přikryté, pod kterým letního času v velikém množství nemocní před slunečnou horkostí se schraňují a občerstvují, nejináč než jako v nějakém chladném sklepě na pohodlném sedění.

Ctnostný hrabě nechal také nakladně vystavět krásný kostel pod titulem na Nebevzetí nejsvětější Rodičky Boží, jenž se nad vším klene k pobožnosti a k potěšení duchovnímu nemocných.

Za kostelem stojí dům, v kterémžto viděti jest veliký měděný kotel na způsob pivovarského, a dva jiný menší kotlíky, v kterýžto kotlech topením se ohřívá a na obouch koncích z většího, jakož i také z menších kotlův mosaznými čepy do káď v zemi vsazených a k lázni připravených se vpouští, a potom do lázně v troubách řemeslně vzdělaných ven vytýká...

Učenci se na základě nesčetných svědectví o vyléčených chorobách shodli, že místní prameny jsou hojitedlnými lékařstvími štědře obdařeny, a na základě žádosti hraběte Šporka jako zkušení vědci prověří přirození, vlastnosti a oučinliost takové vody. A jak řekli, tak učinili.

Protož svědectví vydáváme, že, jak jsme tuto vodu spatřili, hned při začátku našlo se, že při samém stýkání na zem po povrchu v kámen se měnila, a až do času přítomného od mnoha let namnoze v kamení se obrátila, z kterýchžto dali jsme také jeden sobě přinésti, netoliko kámen, ale i také vodu, kterou sice vedle vůně, barvy a chuti našli jsme podobnou jiné studené vodě, ale však skrz přetahování, vaření a vytahování takový extrakt neb vytažení jsme dostali, které sice beze vší vůně bylo, ale však barvu temnou na způsob barvy smolné na sobě ukazovalo; v chuti pak jeho něco slaného s jakousi kyselostí, a k tomu trochu přimíchané ostrosti na jazyku jsme zaznamenali, a tak vedle smyslův citedlně z toho jsme poznati mohli, že klím, sůl, sanytr, nejvíce pak alaun a vedle něho také velmi subtilnou síru s sebou táhne.

Professor, Physik i lékařského umění Doktor prozkoumali i složení minerálních usazenin, z jejichž extraktu získali jakýsi Spiritus neb Duch (jenž velmi čistý byl) a došli k podobnému výsledku jako u samotné vody. Závěr mohl být zpečetěn (to dokonce doslova) a Šporkovy lázně mohly naplno vykvést (a také vydělávat).

Z kteréhožto promíchání a spojení, totiž klímu, soli, sanytru, alkaunu, síry a vápenného kamene tělesnými smysly, rozumem a zkušeností, jakožto nejpřednějšími základy patrně zavříti se může, že když  tyto minerální vejtoky spolu se v svých kvalitetích neb jakostech a v jisté míře sjednotí, tato hojitedlná Kukusová voda netoliko znamenité Ctnosti a mocnosti míti bude k rozptylování zlého, k rozdělování, k otvírání anebo k vyhánění skrze moč a pot, k utlačování vznášející se a nahoru vystupující páry, ale i také k trávení ostrých kusův a vlhkosti, k zachování od shnilosti a přivádění plodnosti, k ulevení bolesti a k posilňování oudův sloužiti bude.

Umělecké průniky

Bez pramenů a zároveň potvrzení jejich léčivých účinků by si hrabě Špork postavil svou letní rezidenci s největší pravděpodobností někde jinde. „Lázeňští hosté by tu nikdy neslyšeli ani takt z italské opery, ani notu v podání Šporkovy kapely složené ze služebnictva,“ vyzdvihuje Kateřina Bohadlová.

Šporkovo nehmotné kulturní dědictví se už desítky let snaží propagovat Stanislav Bohadlo. „Aktivita hraběte Františka Antonína Šporka (1662–1738) v Kuksu rezultovala v jedinečné kulturní, náboženské a tvůrčí klima, které v malé lokalitě soustředilo pozoruhodné hodnoty z oblasti urbanistiky, architektury, sochařství, malířství, grafiky, medailérství, literatury, umění knihy, lázeňství, myslivosti a také hudby. Mimo odborné kruhy je nedoceněná Šporkova zásluha na uvedení stabilní italské operní scény v Čechách, uvedení lesního rohu do Čech, vydání Božanova kancionálu Slavíček rajský a vztah hraběte k Johannu Sebastianu Bachovi a Antoniu Vivaldimu (1678–1741),“ vypočítával už v roce 1994 v plánech na Vivaldiho festival v Kuksu, který by posloužil v rámci komplexní revitalizace unikátního komplexu. Tehdy se ještě nápad neujal, ale po osmi letech a pořízení stodoly, z níž se stala replika Šporkova Comoedien Hausu z roku 1702, mohl vzniknout festival THEATRUM KUKS.

Jeho počátky se kryjí se vznikem souboru Geisslers Hofcomoedianten. „Povznášející zážitky z provedení Jüngerova Únosu po 200 letech v Náchodě (1999) s Arnoldiho hereckou společností v režii Petra Haška vyústily do příprav nultého ročníku festivalu barokního divadla, opery a hudby,“ popisuje Stanislav Bohadlo v textu z připravované publikace Dvacet let Geisslers Hofcomoedianten.

V Divadelní revue tehdy jako na zavolanou vyšel překlad Josefa Balvína s přebásněnými texty Vladimíra Justa Rademinovy hauptakce Amor Tyran aneb Harlekýn veselý advokát, která se prokazatelně hrála ve Šporkově divadle v Praze 15. 2. 1718.  Ještě předtím ji ale uvedla společnost Josepha Antona Geisslera v Manhartském domě v Praze 25. 4. 1717. „Pak už jen stačilo opakovat vyzkoušený algoritmus a nabídnout Petrovi Haškovi barokní text. Ten opět přikývl a opět z bývalých i nových divadelníků sestavil soubor, který v létě v Comoedien Hausu začal hru zkoušet,“ vzpomíná zakladatel festivalu.

Jméno nového souboru Geisslers Hofcomoedianten se odvíjelo od historické Šporkovy trupy dvorních herců pod vedením J. A. Geisslera, který jednou sebevědomě prohlásil: „Je-li někdo, kdo tady viděl něco tak vzácného jako u mne, vyplatím mu 100 dukátů“ (19. 4. 1713). „K čemuž jsme se od té doby hlásili,“ usmívá se Bohadlo.

Premiéra Amora na historickém žebřiňáku v Comoedien Hausu v pátek 23. srpna 2002 a Herkomannus o den dříve tak zahájily dvacetiletý fenomén festivalu v Kuksu i festivalotvorných Geisslers Hofcomoedianten. A dnes už také víme, že inspirace šporkovským Kuksem je nevyčerpatelná.

„Tak jako dějiny Lázní Kuks začaly výstavbou kaple Nanebevzetí P. Marie nad vyvěrajícím pramenem FONS VIVUS, přestoupily proud řeky Labe a vytvořily moře uměleckých průniků s přírodou, tak podobně se rodil a vyvíjel i festival THEATRUM KUKS,“ uzavírá Bohadlo.

[1] Kirchmajer, K., V.: Starodávní Kukus – studnice (Národní knihovna Praha, sign. 54 G 3060, knihovna Královské kanonie premonstrátů na Strahově, sign. CT II 33)